„Největším nedostatkem lidské rasy je naše neschopnost pochopit exponenciální funkci.“ Albert A. Bartlett
Digitální transformace je něco, co nás provází již mnoho let. Kontinuálně se vyvíjí náš vztah s technologiemi, které nám umožňují využívat stále více a více moderních zázraků. Výpočetní technika dozrála do stavu, kdy je nejen dostupná pro každého, ale i výkonná natolik, že nám otevírá dveře do teritorií, která byla dříve dosažitelná jen několika bohatými korporacemi. Výkony, sítě a různorodé aplikace nás běžné uživatele nejen stále více oslňují svými možnostmi, ale současně nám vytvářejí podmínky vhodné pro náš osobní růst. V tomto článku se dozvíme, že přesně teď se nacházíme v transformačním období, které se opakuje jen jednou za 70 let. Nacházíme se v období, které transformuje celá odvětví, a právě díky této změně se může nastartovat růst celé naší národní ekonomiky. Dozvíme se, že existuje zákon, na jehož základě roste téměř 50 let výpočetní výkon, a to exponenciálně. Zákon, jehož síla nám umožňuje se na této transformaci přímo podílet. Abychom zachovali skutečně nezávislý postoj, na problematiku se podíváme očima odborníků na slovo vzatých, respektive očima lidí, kteří se tématu informačních technologií věnují naplno. Poradců, analytiků a profesionálních odborníků ze společnosti Gartner. Před pár dny skončila konference s názvem Gartner Sympozium, kterou jsme mohli sledovat on-line. Téměř 7000 návštěvníků navštívilo 450 přednášek, kterých se účastnili přední odborníci na IT technologie v čele s 200 analytiky. Gartneři již léta, a to každoročně, na základě toho, co se děje v technologickém světě, predikují trendy, jež ovlivňují naše zákaznické chování. Dlužno dodat, že jejich predikce jsou pozoruhodně spolehlivé a v posledních pěti letech nastalo přesně to, co predikovali. Jelikož IT aplikace již dávno nejsou teritoriem jen několika málo beďarovitých geeků zavřených v nevzhledných kancelářích na perifériích měst, ale využívají je miliardy běžných lidí po celém světě, jsou jakékoliv trendy v IT odvětví doslova životadárnou tekutinou nejen pro firmy, ale i pro nás běžné smrtelníky. V závěru článku si pak jednotlivé detaily spojíme do souvislostí tak, abychom byli schopni „uzřít“ realitu, která je dnes v podstatě realitou virtuální.
Nevím, kolik z nás zná jméno Gordon Moore. Podle jména by se mohlo zdát, že se jedná o filmového hrdinu černobílých snímků z padesátých let, pravdou však je, že Gordon Moore je mimo jiné spoluzakladatelem Intelu, významným filantropem a držitelem Prezidentské medaile svobody. Gordon Moore je ale znám především díky své prognóze, kterou vyslovil jen tak mimochodem ve svém článku z roku 1965. Moore, který tehdy pracoval pro výrobce čipů Fairchild Semiconductor, napsal pro časopis Electronics článek s obdivuhodně přímočarým názvem „Cramming More Components onto Integrated Circuits“, tedy „Jak nacpat více součástek do integrovaných obvodů“. V té době byly zmiňované obvody (které kombinovaly mnoho různých druhů elektronických součástek na jediný čip vyrobený převážně z křemíku) pouhých deset let staré (podobně jako dnes například Blockchain), ale Moore už tehdy pochopil jejich význam. Napsal: „Díky integrovaným obvodům budeme jednou svědky hotových divů, například počítačů v domácnostech – nebo alespoň terminálů připojených k centrálnímu počítači – automatického řízení automobilů a osobních komunikačních zařízení.“
Nejslavnější předpověď v článku, která Mooreovo jméno rozšířila do všech domácností, se týkala právě cpaní součástek:
Hustota tranzistorů na integrovaném obvodu při minimální ceně komponent se každý rok zvýší zhruba dvojnásobně. V dohledné době se tato rychlost nezmění, možná se i zvýší. Z dlouhodobého hlediska je tento růst nejistý, ale není důvod pochybovat o tom, že tato rychlost bude nejméně po deset let konstantní.
Toto je původní znění Mooreova zákona. Na okamžik se zamyslíme nad jeho významem. „Hustota tranzistorů na integrovaném obvodu při minimální ceně komponent“ v zásadě znamená výpočetní sílu, kterou koupíte za jeden americký dolar. Moore vypozoroval, že během relativně krátké historie tohoto odvětví se výpočetní síla každý rok zdvojnásobila. V roce 1963 jste si za dolar mohli koupit dvakrát více výpočetního výkonu než v roce 1962, potom opět dvakrát tolik v roce 1964 a v roce 1965 se tato hodnota opět zdvojnásobila.
Moore předpovídal, že tento stav bude pokračovat, možná s nějakou změnou časových rozestupů, nejméně dalších deset let. Podle této smělé prognózy měly být obvody v roce 1975 pětsetkrát výkonnější než v roce 1965. Nakonec se ukázalo, že Moore udělal chybu v tom, že byl příliš konzervativní (podobně jako později ve svých odhadech dělaly chyby týkajících se růstu odvětví spojených s technologickými trendy i pánové Bezos, Jobs, Page nebo Musk). Mooreův „zákon“ se neuvěřitelně dobře drží již po čtyři desetiletí a vztahuje se nejen na integrované obvody, ale i na pokrok v dalších oblastech digitálních technologií. Měli bychom podotknout, že doba zdvojnásobení digitálního výkonu je předmětem sporů. Moore v roce 1975 upravil svůj odhad z jednoho roku na dva, a dnes se jako doba na zdvojnásobení obecného počítačového výkonu běžně uvádí osmnáct měsíců. I přes to Mooreův zákon platí beze sporu téměř půl století.
Abychom však pokročili k pochopení souvislostí, je dobré si přiznat, že se více než o zákon jedná o nápady, které vycházejí z možností, které nám technologický vývoj přináší. Mooreův zákon se totiž výrazně liší od zákonů fyzikálních, podle kterých se řídí termodynamika nebo klasická newtonovská mechanika.
Tyto zákony popisují, jak svět funguje.
Jsou platné bez ohledu na to, co děláme. Mooreův zákon je jiný. Je to výrok o práci konstruktérů a vědců v počítačovém průmyslu. Jde o postřeh a také o to, jak trvalé a úspěšné je jejich úsilí. V jiných odvětvích se s takto udržitelným úspěchem nesetkáváme. U aut se za posledních padesát let nestalo, že by se dvojnásobně snížila jejich spotřeba nebo naopak zvýšila jejich rychlost. Dolet letadel se periodicky nezdvojnásobuje, a ani vlaky neuvezou dvojnásobně velký náklad. Olympijští běžci a plavci své časy nesníží o polovinu během celé generace, natož za pár let.
Čím to tedy je, že se právě počítačovému průmyslu podařilo udržet toto závratné tempo rozvoje? Existují dva hlavní důvody.
Zatímco tranzistory a další součásti výpočetních systémů podléhají zákonům fyziky stejně jako auta, letadla a plavci, omezení v digitálním světě jsou mnohem volnější. Týkají se toho, kolik elektronů za sekundu může projít kanálem na integrovaném obvodu nebo jak rychle mohou světelné paprsky cestovat optickým kabelem. V určitém okamžiku narazí i digitální pokrok na své meze a růst podle Mooreova zákona se zpomalí. To ale ještě nějakou dobu potrvá. Mnoho významných osobností technologického světa každoročně předpovídá, že Mooreův zákon se chýlí ke konci. Každoročně se ukazuje, jak moc se všichni mýlí.
Nemýlí se proto, že by nerozuměli příslušným fyzikálním principům, jen prostě podceňují lidi, kteří pracují v počítačovém průmyslu. Druhý důvod, proč se Mooreův zákon drží tak dlouho, by se dal nazvat „elegantními vychytávkami“ – konstruktérskými řešeními, které do cesty staví fyzika. Když se třeba stalo, že se víc integrovaných obvodů nedalo nacpat k sobě, začali je místo toho výrobci čipů skládat na sebe. Tím změnili celé další směrování vývoje. Když komunikační přenos přerostl kapacitu optického vlákna, inženýři vyvinuli vlnový multiplex (WDM), technologii pro souběžný přenos mnoha světelných paprsků o různých vlnových délkách. Díky těmto „vychytávkám“ se podařilo fyzikální omezení obejít již mnohokrát. Používáme-li stále tutéž technologii, nevyhnutelně narazíme na strop. Nejen proto se technologie každých pět až sedm let modifikují a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by tomu v budoucnu mělo být jinak. Díky těmto kontinuálním modifikacím víme, že můžeme v oblasti technologií hovořit o evoluci, přičemž z Mooreova zákona se stává ústřední fenomén věku počítačů.
Můžeme si jej představit jako pravidelný rytmus na pozadí ekonomiky.
Ekonomika je založena na růstu a růst má mnoho různých podob. Jedním z nich je výkon investiční navázaný na výkon ekonomiky samotné. Jak jsme si ale nyní názorně ukázali, investiční výkon, lze vázat k výkonu výpočetnímu, a to zejména v dnešní době. Výpočetní výkon je tedy stejnou komoditou, jakou jsou jiné hodnoty směnitelné za peníze. Jelikož jsme si uvedli, že žádné odvětví neroste tak pravidelně a predikovatelně jako odvětví, které souvisí s technologiemi, zaměříme se nyní na skutečnost, že v tomto odvětví roste výkon, zejména ten investiční, a to dokonce v násobcích. Abychom zvládli celou věc pochopit v souvislostech, podíváme se nyní na to, jak lze znázornit takové trvalé znásobování.
Řekli jsme si, že Mooreův zákon téměř padesát let zdvojnásobuje hodnotu výpočetního výkonu se železnou pravidelností. Když dochází ke zdvojnásobování již nějakou dobu, po čase výsledná čísla mnohonásobně převýší výchozí hodnoty, a ty se pak zdají zcela zanedbatelné (podobně jako když dnes XIXOIO počítáme na jednotky miliard korun s predikcí, že výnosy v roce 2029 počítáme na jednotky bilionů korun).
Ukážeme si to na příkladu.
Představme si, že Martin předá Janě vir, který se nesmírně rychle rozmnožuje. Každý den se vir rozmnoží a Janin „vírník“ se tak každý den zdvojnásobí. Geek by možná řekl, že rodina virů roste exponenciálně, protože matematický vzorec pro určení počtu virů v den x je 2x-1, kde číslo x – 1 je exponent. Takový exponenciální růst je velmi rychlý. Po dvou týdnech má Janin „vírník“ víc než šestnáct tisíc virů. Níže je uveden graf růstu rodiny virů v průběhu času:
Tento graf je přesný, je ale v jednom důležitém ohledu zavádějící. Podle něj se může zdát, že k veškeré akci docházelo jen během posledních dní, a že v prvním týdnu se nic moc nedělo. Ale daný fenomén – každodenní dvojnásobný růst virů – probíhal celou dobu, bez jakéhokoli urychlení či zpomalení. Tento stabilní exponenciální růst je na Janině dárku tím nejzajímavějším. Pro zpřehlednění změníme rozestupy mezi hodnotami na grafu.
V předchozím grafu jsme viděli standardní lineární stupnici. Každý úsek na svislé ose znázorňuje dva tisíce dalších virů. Takový graf je pro mnoho účelů zcela dostačující, ale pro znázornění exponenciálního růstu není tím úplně nejlepším. Použijeme-li ale logaritmickou stupnici, pak vidíme, že každý úsek svislé osy představuje desetinásobný nárůst virů, respektive zvýšení z 1 na 10, potom z 10 na 100, potom ze 100 na 1000 a tak dále. Jinými slovy popíšeme osu podle mocnin čísla 10 neboli v desítkových řádech.
Logaritmické grafy mají jednu úžasnou vlastnost – ukazují exponenciální růst jako přímku. Takto vypadá na logaritmické stupnici růst Janiny rodiny virů:
Toto zobrazení zdůrazňuje spíše pravidelnost zdvojnásobování v průběhu času než velikosti čísel, ke kterým se ve výsledku dojde. Díky tomu se logaritmické stupnice často používají k tvorbě grafů zdvojnásobení či jiných řad exponenciálního růstu. Jsou vyobrazeny jako přímky a jejich rychlost se dá snáze posoudit.
Čím větší exponent, tím rychlejší nárůst, a tím prudší sklon přímky.
Pokud se cítíte rozčarovaní, můžeme vás uklidnit, že náš mozek není příliš dobře vybaven k tomu, aby správně rozuměl stabilnímu exponenciálnímu růstu. Konkrétně jde o to, že vážně podceňujeme, jak velká tato čísla mohou být. Jen skutečně zkušení matematici, ekonomové či finančníci, kteří jsou v těchto oblastech cvičení, dokáží s těmito funkcemi opravdu efektivně pracovat.
Právě toto je jedním z důvodů, proč závěry svých predikcí konzultujeme i s odborníky, kteří exponenciálním funkcím rozumí.
Abychom si dokázali lépe představit, jak kouzelné mohou tyto funkce skutečně být, využijeme k tomu jeden starý příběh.
Šachy vznikly v dnešní Indii v šestém století našeho letopočtu. Podle tohoto příběhu je vynalezl moudrý muž, který cestoval do tehdejšího hlavního města, aby ukázal svůj výtvor císaři. Vladaře tato složitá a překrásná hra tak ohromila, že vynálezci řekl, ať si za ni sám zvolí odměnu.
Vynálezce císaři poděkoval za jeho štědrost a odpověděl: „Přeji si jen rýži, abych mohl nakrmit svou rodinu.“ Vzhledem k tomu, že císařova štědrost vycházela z vynálezu šachů, vynálezce navrhl, aby k určení množství darované rýže použili šachovnici. „Na první políčko položte jedno zrníčko, na druhé dvě, na třetí čtyři, a tak dále,“ prohlásil vynálezce, „aby na každém poli bylo dvakrát více rýže než na předchozím.“
„Staniž se,“ odpověděl císař, kterého ohromila vynálezcova zjevná skromnost. Díky Mooreově zákonu a příkladu s viry víme něco, co císař nevěděl – po šedesáti třech zdvojnásobeních dostaneme neuvěřitelně obrovské číslo, i když začneme s jedním kusem. Kdyby vynálezcova žádost byla vyplněna, dostal by 264-1, neboli více než osmnáct trilionů zrn rýže.
Tak veliká hromada rýže by snadno převýšila Mount Everest. Je to více rýže, než se v lidských dějinách podařilo vypěstovat. Císař takový požadavek samozřejmě nemohl splnit.
Příběh o císaři a vynálezci vypráví ve své knize Kurzweil. Knihu vydal v roce 2000 a nazval ji „The Age of Spiritual Machines: When Computers Exceed Human Intelligence“. Nesnaží se v ní popsat jen sílu stabilního exponenciálního růstu, ale zdůrazňuje i bod, ve kterém začnou být čísla tak veliká, že si je nedokážeme představit:
Po třiceti dvou polích dal císař vynálezci zhruba 4 miliardy zrnek rýže. To je rozumné množství – výnos jednoho velkého pole – a v tom okamžiku to císaři došlo. Císař však mohl i nadále zůstat císařem. A vynálezce ještě o hlavu nepřišel. Potíže pro minimálně jednoho z nich nastaly, když se hra přesunula na druhou půlku šachovnice.
Kurzweil trefně poznamenal, že čísla v první polovině šachovnice jsou sice opravdu značná, my se s nimi ale ve skutečném světě setkáváme. Čtyři miliardy si dokážeme snadno představit. Takové množství vidíme, když sklízíme obilí, když odhadujeme majetek nejbohatších lidí nebo když počítáme výši státního dluhu. Avšak na druhé polovině šachovnice – tam, kde čísla narostou do výše biliónů, biliard a trilionů – nám tyto hodnoty přestanou dávat smysl.
Přestaneme chápat, jak rychle taková čísla rostou, když exponenciální růst pokračuje.
A nyní se zvolna vraťme k realitě, abychom si to, co jsme se dozvěděli, dokázali přirovnat k investicím. Americký úřad pro ekonomické analýzy (BEA) kromě jiného sleduje i výdaje amerických společností. Poprvé zaregistroval „Informační technologie“ jako samostatnou položku firemních investic v roce 1958.
Proto je možné tento rok považovat za výchozí bod, ve kterém Mooreův zákon vstoupil do světa obchodu, a za dobu zdvojnásobení pokládáme osmnáct měsíců. Po třiceti dvou zdvojnásobeních (podobně jako na šachovnici), vstoupily americké technologické společnosti na druhou polovinu šachovnice.
To se stalo v roce 2006.
Tento výpočet zde uvádíme proto, že podtrhuje důležitou myšlenku – exponenciální růst nakonec vede k závratně velikým číslům, která nemůžeme snadno uchopit ani rozumem, ani zkušenostmi. Jinými slovy, na druhé straně šachovnice je všechno docela divné a většina z nás s tím má, podobně jako měl císař, problém.
Jedna z věcí, na níž závisí příchod druhého věku strojů, je rychlost příchodu druhé poloviny šachovnice. Netvrdíme, že žádná jiná technologie se nevyvíjela exponenciálně. Pravdou je, že po náhlém zdokonalení parního stroje, které proběhlo zejména díky Wattovým inovacím, vedly další úpravy k exponenciálnímu rozvoji po dobu dvou set let. Exponenty však byly v té době poměrně malé, takže se účinnost parního stroje během této doby zdvojnásobila pouze třikrát až čtyřikrát.
Při takové rychlosti bychom se na druhou polovinu šachovnice dostali za tisíc let. Ve druhém věku strojů ale dochází ke zdvojnásobení mnohem rychleji a exponenciální růst je tak mnohem výraznější. Díky našemu rychlému výpočtu lépe chápeme, proč nám pokrok v oblasti digitálních technologií připadá dnes o tolik rychlejší, nebo proč jsme se v nedávné minulosti stali svědky mnoha vymožeností, které už nečteme jen v science fiction literatuře, ale které se běžně stávají skutečností i v reálném světě. Je to tím, že stabilní a exponenciální růst Mooreova zákona došel do bodu jiného režimu výpočetních technologií – jednoduše řečeno, nyní už se nacházíme na druhé polovině šachovnice. Zásadní inovace jako samořiditelná auta, superpočítače, levní víceúčeloví tovární roboti, dostupná spotřební zařízení i komunikátory se stávají standardem od roku 2006, stejně jako nespočet dalších zázraků, které se podstatně liší od všeho, co přišlo před nimi.
Důležitým důvodem, proč se inovace objevují právě teď, je skutečnost, že digitální zařízení, které tvoří jejich jádro, je konečně dost rychlé i levné na to, aby mohlo fungovat. Před deseti lety tomu tak nebylo.
Je jisté, že mnoho důležitých stavebních prvků výpočetní technologie – hustota mikročipů, rychlost procesorů, kapacita pamětí, energetická účinnost, rychlost stahování dat, atd. –se zdokonaluje dlouhou dobu exponenciální rychlostí. Chceme-li pochopit dopad Mooreova zákona na skutečný svět, porovnejme si schopnosti počítačů, které od sebe dělí jen pár období zdvojnásobení.
První výrobek americké vládní iniciativy Accelerated Strategic Computing Initiative, ASCI Red, byl v roce 1996 nejrychlejším superpočítačem na světě. Jeho vývoj stál 55 milionů USD a skládal se z jednoho sta skříní, které zabíraly téměř 150 metrů čtverečních (80% tenisového kurtu). ASCI Red byl navržen pro náročné výpočetní úlohy, například k simulaci jaderných testů. Byl prvním superpočítačem, který překonal výkon jednoho teraFLOPS – jeden bilión operací v řadové čárce za sekundu – v klasickém srovnávacím testu. K dosažení této rychlosti spotřeboval 800 kilowattů za hodinu, zhruba jako osm set domácností. V roce 1997 jeho rychlost vzrostla na 1,8 teraFLOPS.
O devět let později dosáhl výkonu 1,8 teraFLOPS jiný počítač. Místo pouhého simulování jaderných výbuchů je dokázal kreslit, a kromě toho zobrazoval i mnoho jiných věci v celé jejich realistické trojrozměrné kráse a v reálném čase. Nedělal to však pro fyziky, ale pro hráče videoher.
Tímto počítačem byl PlayStation 3, který se výkonem vyrovnal ASCI Red. Stál ale zhruba jen 500 USD, zabíral méně než desetinu metru čtverečního a spotřebovával zhruba dvě stě wattů. Digitální rozvoj přenesl výpočetní sílu jednoho teraFLOPS z vládní laboratoře do obývacích pokojů a studentských kolejí po celém světě. Této herní konzole se prodalo zhruba 64 milionů kusů. ASCI Red byl v roce 2006 odstaven z provozu. Exponenciální růst tak dal vzniknout mnoha technologiím. Aplikace na rozpoznávání řeči, jakou je například Siri, vyžadují mnoho výpočetního výkonu. Ten začal být k dispozici s nástupem telefonů jako je iPhone 4S (první telefon, na kterém byla Siri již předinstalována). iPhone 4 byl ve své době stejně výkonný, jako byl nejmodernější PowerBook G4 o deset let dříve. Všechny tyto inovace poukazují na to, že exponenciální růst žene technologii kupředu a mění science fiction v realitu na druhé polovině šachovnice.
A jsme v závěru našeho článku. V krátkosti jsme si zrekapitulovali, jakým vývojem prošel počítačový průmysl do současnosti. Vysvětlili jsme si, jak funguje exponenciální funkce a její možnosti jsme si předvedli na příkladu se šachovnicí. Víme také, jak funguje Mooreův zákon a prokázali jsme, že se tak děje již padesát let. V úvodu jsme si také řekli, že před pár dny skončila konference, kterou pořádá jedna z nejvýznamnějších technologických poradenských společností na světě, společnost Gartner. A nyní si pojďme, s vědomím všeho, co jsme si o technologiích řekli, v krátkosti shrnout výsledky konference, respektive shrneme si to, co analytici z Gartners predikují.
Celou konferencí se jako hlavní linie nesla rychlost související zejména se změnami, které nám současná doba přináší. Technologie jsou již natolik vyspělé, že můžeme bez obav pracovat z domovů a přirozeně komunikovat se svým okolím tak, jak jsme byli doposud zvyklí. Mimořádně důležitým tématem bylo téma spolupráce a sdílení. Zde si v krátkosti dovolíme využít poznatky Jana Antoše ze společnosti Trask, který uvádí následující doporučení od Gartner:
Procházíme obdobím převratných změn. Proto...
Víc než jindy platí, že transformace celého odvětví se nedá překonat tím, že budete postupně optimalizovat váš stávající business.
Doporučený postup:
Minimalizovat management, odstraňovat překážky v rozvoji, silná vize, experimentování a pokorná neúcta.
Co je váš trh a bude existovat za 5 let? Jak se změní?
Největšími digitálními disrupcemi budou:
Nové výpočetní způsoby (quantum computing, DNA storage...), distributed cloud (deployment public cloud služeb na jakékoliv zařízení - onpremise, edge, 5G IoT), emotional experiences (levné sensory umí odhadnut naši náladu, marketing ji umí ovlivnit), enhanced humans…
Jaké jsou hlavní technologické trendy?
Location independence, distributed cloud, cybersecurity mesh, internet of behaviour, autonomy, application composition platform, hyperautomation…
Zde se hodí doplnit, že velmi trefně Gartneři v roce 2017 předpověděli klesající zájem o cloudově distribuovatelné služby a s nimi spojený pokles poptávky po produktech, jakými je Blockchain nebo kryptoaktiva. Ty se počátkem roku 2018 dostaly do tak zvané medvědí fáze. Podobně jako na konci devadesátých let s internetem, však právě blockchain projekty, které fázi odlivu investorů v letech 2018 až 2019 přežily, nyní získávají nejvíce zákazníků.
Inspirací pro banky jsou digitální platformy a aplikace s důrazem na kontext, anywhere koncept, business outcome focus a především:
Maximální personalizace („market segment o velikosti 1 člověka“ a i jemu se aplikace přizpůsobí podle kontextu a jeho nálady).
Technologie:
Self-service, skládání, adaptive experience, malé fit-for-purpose aplikace. Například XIXOIO využívá v této oblasti AI repliky, která pozná, o jakého klienta se jedná, a jaká je pro něj typicky nejvhodnější forma komunikace. Maximalizuje individuální přístup a personalizuje každý uživatelský profil na základě tzv. BlockID. Jelikož jsou podobné aplikace vždy vyvíjeny separátně, je velmi důležité, abychom si položili otázku:
Dá se Digital Business Platform koupit?
Nedá, musí se sestavit.
Gartner doporučují nechat si platformu postavit od IT service providerů – mají know-how, hotové designy, předintegrované komponenty.
Jaké komponenty pro Digital Business Platform tedy využít?
API platformy, nová data management technologie, integrační platformy a mikroservisy, multiexperience development platformy, event stream processing a low code development platformy.
Jednoznačně lze potvrdit, že jde současný vývoj ruku v ruce s integracemi tak, aby se jednotlivé díly skládaly dohromady, a daly vzniknout funkčnímu řešení.
Mimořádnou výzvou, a to nejen pro banky, je tak skutečně silná vize a její postupná realizace v odpovídajícím prostředí. V prostředí, které je klientem vnímáno jako nové, zábavné, a do kterého se těší. Nová řešení musí jednoznačně pracovat s pozitivními dopaminovými pocity podobnými těm, jaké lidé zažívají, když si hrají. Více než kdy jindy se nyní zdůrazňuje prevence před řešením následků. Typicky se to týká pojišťovnictví. Tam je, podobně jako v bankovnictví, práce s ratingem naprostým základem. Opět se to týká celé systémové změny související s architekturou procesů v pojišťovnách od batch procesů k rychlé reaktivitě.
A co na to zákazníci a firmy?
Firmy se snaží přežít a najít si nový prostor k životu, více experimentují, otevírají se novým myšlenkám, více vyhledávají nové příležitosti. Inovace a transformace celých odvětví se zrychlí. "Top performers" se od ostatních budou odlišovat právě rychlostí, s jakou dovedou uvést nový produkt na trh. Open technologie (open data, open api) otevřou i business - zvýší kooperaci firem, zrychlí vznik ekosystémů, změní samu podstatu businessu tak, jak byla chápána dodnes.
Průzkum CEO priorit ukazuje, že není čas šetřit, a to zejména na digitálu. CEO se dívají skrz krizi a priorita č. 1 je růst. Dlouhodobý systematický růst. Růst, který zajistí technologie.
Hlavní makrofaktory, které ovlivní 20. léta:
Pozvolné obnovení ekonomiky, nedostatek talentů (výrazně se zhorší), starost o životní prostředí (přesun investic, změna mindsetu), malý růst produktivity, růst nedůvěry, market crash (restrukturalizace celých odvětví), de-urbanizace vyspělého světa a technologické pokroky.
A je zde úplný závěr.
Tento článek byl o technologiích, o tom, jak se vyvíjí, proč se vyvíjí tak rychle, proč jsou investice do nich tak oblíbené a proč jsou, zejména v této době, tak nutné. XIXOIO je na tento trend přímo navázáno a s ohledem na vše, co zde bylo řečeno, je i velmi dobře připraveno. Tento týden prezentujeme výrazným osobnostem ze světa českého byznysu, bankovnictví a státních institucí nové možnosti, které s sebou XIXOIO prostředí nese. Již v únoru jej představíme i širší veřejnosti.