Chytré kontrakty z právního pohledu a jejich použití na Blockchainu

Definice

Chytrý kontrakt je decentralizovaně běžící program poskytující služby uživatelům. Zdrojový kód chytrého kontraktu a veškerá jeho data jsou uložena v blockchainu kryptoměnové platformy.

 

Neformálně

Chytrý kontrakt je vytvořen svým tvůrcem a následně je jeho zdrojový kód nahrán na blockchain. Chytrý kontrakt je program, který nabízí uživatelům jasně definované služby. Uživatel může služby využít, pokud odešle transakci, ve které řekne, jakou službu chce využít a zároveň zašle data, která chce zpracovat. Služby chytrého kontraktu bývají obvykle zpoplatněné.

Příklad obdoba advokátní úschovy

Jednoduchým příkladem chytrého kontraktu je převod kryptoměnové finanční hotovosti za použití úschovy, analogie advokátní úschovy z reálného světa. Kontraktu se účastní tři osoby, převodce, příjemce a uschovatel.

Převodce nejprve odešle kryptoměnu na vícepodpisovou adresu (multisig) úschovy. Pro uvolnění prostředků z adresy úschovy je třeba získání alespoň dvou podpisů ze tří možných (příjemce, převodce, uschovatel) Příjemce slíbí provést plnění, obvykle v reálném světě.

Pokud příjemce svůj slib dodrží, tak převodce spolu s příjemcem podepíší transakci, která z adresy úschovy převede finanční prostředky na adresu příjemce. Pokud převodce odmítne transakci podepsat, pak bude rozhodovat uschovatel. Pokud uzná, že převodce odmítl transakci podepsat důvodně, protože příjemce neprovedl slíbení plnění, poté uschovatel spolu s převodcem podepíší transakci, která finanční prostředky z adresy úschovy vrací zpět  převodci. Pokud ale převodce odmítl transakci podepsat bezdůvodně, tak uschovatel spolu s příjemcem podepíší transakci ve prospěch příjemce.

 

Chytrý kontrakt oproti klasické advokátní úschově má následující dvě výhody:

  1. Pokud není spor mezi převodcem a příjemcem, nemá uschovatel s provedením úschovy žádnou práci, není třeba jeho souhlas s uvolněním finančních prostředků.
  2. (Uschovatel nemůže odcizit finanční prostředky, pokud se tak rozhodne. Aby mohl provést transakci musí mít souhlas převodce nebo příjemce.

 

Příklad hazardní hra

Dalším jednoduchým chytrým kontraktem může být hazardní hra hod mincí. Tento chytrý kontrakt bude poskytovat jedinou službu. Sázení na to, zda při hodu mincí padne rub či líc. Házení mincí bude zcela náhodné (a tato náhodnost půjde kryptograficky prokázat).  Uživatel v transakcí zašle svůj tip na výsledek (rub, či líc) a zároveň pošle finanční částku, kterou sází. Pokud uživatel uhodne, co padlo, tak získá dvojnásobek vsazené částky (nebo o trochu méně, třeba 1,99 násobek, protože chytrý kontrakt chce na své činnosti vydělávat).

 

Právní pohled – smlouva

Mohou nastat dvě situace podle toho, kdo smlouvu uzavírá. První situace odpovídá příkladu advokátní úschovy, kdy smluvní strany jsou pouze osoby.  Tato situace se velmi podobá podpisu klasické smlouvy.

Na zdrojový kód chytrého kontraktu se lze dívat jako na veřejnou nabídku uzavření smlouvy. Jednou smluvní stranou je samotný chytrý kontakt. Druhou stranou je uživatel, který využije službu chytrého kontraktu. Kdokoliv s touto smlouvou souhlasí, může ji uzavřít. Pokud uživatel smlouvu uzavře, tak chytrý kontrakt bude přesně podle této smlouvy postupovat. Uživatel má jistotu, že se chytrý kontrakt pokusí smlouvu naplnit přesně podle jejího znění. Nicméně může se stát, že smlouvu je nereálné splnit, například chytrý kontrakt už nevlastní dostatečné množství finančních prostředků (tokenů).

Z hlediska současného zákoníku, vzniká problém. Přestože ve světě kryptoměn je chytrý kontrakt považován za smluvní stranu, tak současný právní systém s jeho existencí nepočítá. Chytrý kontrakt nemá právní subjektivitu, tak jako ji mají právnické a fyzické osoby, a tudíž ani nemůže uzavírat smlouvy či být smluvní stranou. Pokusíme se najít osobu, která by byla smluvní stranou místo chytrého kontraktu. Chytrý kontrakt má osobu, která ho zprovoznila. Nicméně tato osoba může být ve světě kryptoměn plně anonymní. Další problém nastává, že tato osoba se může částečně či plně vzdát kontroly nad chytrým kontraktem.

 

Právní pohled – spor ze smlouvy

Zdrojový kód chytrého kontraktu obsahuje úplná pravidla, kterými se výkon smlouvy řídí. Smlouva se vykonává přesně tak, jak byla uzavřena. Jednotlivé kroky smlouvy jsou dány zcela jasně příkazy zdrojového kódu programu. Tato smlouva je vždy naprosto jasná a přesná, nemůže nastat spor o to, jak se má smlouva vykonat. Na rozdíl od smluv v reálném světě, kde případné spory musí řešit soudy, chytrý kontrakt soudní řešení nepotřebuje a ani neumožňuje, protože je provozován na kryptoměnové platformě.

Existuje rozpor mezi tím, jak je chápána smlouva ve světě kryptoměn a jak je chápána v klasickém světě. Ve světě kryptoměn je smlouva uzavřena a je platná, pokud byla provedena transakce, kterou smluvní strany podepsaly. V klasickém světě smlouva, jakožto právní koncept, jejíž obsah tvoří shodná vůle smluvních stran. Pokud nicméně v omylu uzavřu chytrý kontrakt, ať již proto, že jej svojí vinou chybně pochopím, nebo dokonce proto, že mě jeho tvůrce záměrně uvede v omyl ohledně podmínek smluvního kontraktu, z právního pohledu žádná smlouva nevznikla, nesetkala se totiž shodná vůle smluvních stran.

Chytrý kontrakt se nicméně může chovat odlišně, než smluvní strana předpokládala. V krajním případě může být chytrý kontrakt z pohledu práva považován za podvodný a výsledek realizovaný chytrým kontraktem tak bude v rozporu se zákonem. Při anonymitě původce chytrého kontraktu bude však pochopitelně prakticky nemožné domoci se soudní cestou nápravy. S ohledem na uvedené a rovněž vzhledem ke technické komplexnosti chytrých kontraktů lze do budoucna očekávat růst významu služeb auditujících a hodnotících jednotlivé chytré kontrakty.

 

Chyba ve smlouvě

Pokud je ve zdrojovém kódu programátorská chyba, tak se může plnění smlouvy značně lišit od toho, co uživatel očekával, nicméně uživatel tuto smlouvu znal dopředu a tedy důsledek programátorské chyby mohl znát.  

Tento problém nastal v minulosti u chytrého kontraktu The DAO provozovaném na Ethereum. Tento chytrý kontrakt byl zaměřen na kolektivní investování. Kdokoliv mohl kontraktu svěřit finanční prostředky, následně se podílet na činnosti kontraktu a finanční prostředky vybrat. Kvůli chybě bylo možné vybrat nejen vlastní finanční prostředky, ale i prostředky ostatních vkladatelů. Této chyby využila osoba známá pod přezdívkou DOA Hacker, který takto vybral většinu finančních prostředků celého kontraktu. Nicméně z hlediska chytrého kontraktu tato programátorská chyba byla součástí smlouvy, se kterou se měli účastníci seznámit před jejím uzavřením, takže nic špatného se nestalo. DAO Hacker byl v právu, získal finanční prostředky zcela v souladu s uzavřenou smlouvou.

Tato situace měla ve světě kryptoměn zcela neobvyklé řešení. Přestože DAO Hacker byl dle pravidel kryptosvěta právoplatným vlastníkem prostředků, tak se autoři kryptoměny Ethereum rozhodli pomoci původním investorům. Změnou ve zdrojovém kódu kryptoměny Ethereum, odebrali finanční prostředky DAO Hackerovi a vrátili je původním investorům. Část uživatelů kryptoměny Ethereum s tímto krokem nesouhlasila. Kryptoměna Ethereum se tedy rozdělila na dvě kryptoměny. Původní kryptoměna, která funguje v souladu s pravidly kryptosvěta se nazývá Ethereum Classic. Nová kryptoměna, ve které byly finanční prostředky DAO Hackerovi odebrány nese původní jméno Ethereum.

 

Právní pohled – co je chytrý kontrakt

Je chytrý kontrakt věc, fyzická osoba, právnická osoba či něco úplně jiného? Chytrý kontrakt je program, který někdo vytvořil. Zdrojové kódy jsou nehmotná věc, ke které lze mít autorské právo.

Nicméně zprovozněním chytrého kontraktu na blockchainu začíná mít vlastnosti právnické osoby, která je vlastněna jeho autorem. Je tu ale velký rozdíl oproti právnickým osobám z reálného světa, které mají jejich společníci víceméně plně pod kontrolou. V případě chytrého kontraktu s ním jeho tvůrce může dělat pouze to, co umožnil v rámci zdrojového kódu.

Z pohledu chytrého kontraktu je jeho tvůrce jen jedním z uživatelů služeb chytrého kontraktu, přestože jeho práva mohou být rozsáhlá. Tvůrce obvykle může odčerpávat z chytrého kontraktu zisky, které tento program vydělá. Tvůrce může (ale i nemusí) mít právo modifikovat zdrojový kód chytrého kontraktu a to v předem definovaném rozsahu.

Kdykoliv se tvůrce nějakého práva vzdá, už ho nemůže nikdy získat zpět. Tvůrce se dokonce může vůči chytrému kontraktu vzdát všech práv a poté si chytrý kontrakt žije zcela samostatným životem. I když to zní z dnešního pohledu naprosto nepředstavitelně, lze chytrý kontrakt považovat za samostatnou entitu svého druhu (sui generis). Může například výlučně kontrolovat majetek ve formě tokenů, uzavírat předem naprogramované kontrakty a rozšiřovat tak svůj majetek a s tímto dále nakládat. V tomto ohledu má chytrý kontrakt blíže k fyzické osobě blíže než k osobě právnické. Zpočátku je chytrý kontrakt otrokem svého tvůrce a ten mu může dát svobodu, kterou už nemůže vzít zpět, a chytrý kontrakt se tak emancipuje.

Z pohledu práva jistě nikdy nebude chytrý kontrakt fyzickou osobu, kterou jsou pouze lidé a která se z tohoto důvodu těší řadě práv, které by nedávalo smysl přiznávat počítačovému programu. Rovněž ani jiná forma právní subjektivity není v předvídatelné budoucnosti představitelná. V současnosti se zejména diskutují práva spojená s roboty nadanými vyšší formou umělé inteligence, ale i v této oblasti se právně diskuze spíše ubírá k nastavení odpovědnosti, tj. zejména spravedlivé rozdělení odpovědnosti mezi výrobce inteligentního autonomního robota a jeho provozovatele

K čemu je potřeba právník

Domnívám se, že v budoucnu se na právnických fakultách bude běžně učit programování, aby právníci byli schopni vytvářet i smlouvy ve formě chytrých kontraktů. V současné době je každý tvůrce chytrého kontraktu svého druhu právníkem píšícím vysoce účinné samovykonatelné smlouvy. Aktuálně je tedy velmi žádoucí, aby se na tvorbě chytrých kontraktů zároveň podíleli i právníci. Vývoj chytrého kontraktu by měl dle našeho názoru fungovat následovně. Právník definuje požadavky, programátor vytvoří chytrý kontrakt podle těchto požadavků (nepůjde to vždy stoprocentně přesně). Programátor následně právníkovi přesně popíše, co vytvořil, projedou si spolu všechny možné modelové situace a následně právník upravuje své požadavky a programátor upravuje svůj program, dokud se neshodnou na kompromisním řešení.

 

Možnosti automatizace advokátní kanceláře

Z pohledu automatizace je chytrý kontrakt obdobou formulářové smlouvy, do které se doplňují jen detaily, jako jsou smluvní strany, částky, datum, atd.

Podobné formulářové smlouvy využívají v praxi poskytovatelé služeb a prodejci zboží, kteří je uzavírají se všemi zákazníky. Chytrý kontrakt je oproti tomu více specializovaný, protože jeho předmětem by neměla být věc z reálného světa. Uvedené se relativizuje v případě efektivní tonizace hmotné věci. Zatímco o vlastnictví věci lze vést soudní spor, o částku zaslanou chytrému kontraktu soudní spor vést nelze. Vlastnictví kryptoměn není možné odejmout..

Typickým kontraktem by mohla být smlouva o zápůjčce. Tento typ kontraktu vyžaduje, aby vlastnictví předmětu půjčky šlo převádět čistě kryptograficky. Věci z reálného světa je tedy nutné předtím digitalizovat následujícím způsobem. Někdo vydá token digifiat, digizlato, digimáslo, atp. který opravňuje jeho držitele, aby mu emitent tokenu na požádání vydal dané množství aktiva, kterým je token kryt. Tady je nutné využívat služeb Rating Providerů, kteří budou hodnotit důvěryhodnost vydavatele tokenu, jak moc je schopné dostat závazku v reálném světě.

Zajímavá situace nastává ve chvíli, kdy ten, kdo přijal půjčku ji nesplatí. Tady lze vidět dvě možná řešení. Postih pouze v krypto světě, nebo postih v reálném světě.

Postih v kryptosvětě znamená ztrátu reputace. Ratingová agentura bude hodnotit tuto smluvní stranu negativně a ostatní s ní pak nebudou uzavírat smlouvy, ve kterých by od této smluvní strany mohli očekávat nějaké plnění (například ji nebudou dále půjčovat).

Postih v reálném světě bych moc nedoporučoval, protože kryptosvětě formou reputace našel lepší řešení, nicméně je možný. K chytrému kontraktu lze vytvořit i šablonu smlouvy ve Wordu, do které doplní vstupní data, která chytrý kontrakt obdržel. Tuto smlouvu lze kryptograficky podepisovat při provedení transakce. Následně by s takto podepsanou smlouvou šlo jít k soudu. Otázka zní, jak by soudy na takto inovativní přístup podepisování smlouvy reagovali a jaká by byla vymahatelnost plnění, protistrana má majetek v čistě digitalizované formě.

Soudní řešení sporů ale není v budoucnu vyloučeno. Stejně jako lze uzavřít smlouvu prostým e-mailem, bylo by možné uzavřít smlouvu přes blockchainovou transakci. Problém bude zejména soudu dokázat, kdo je druhou smluvní stranou a že skutečně digitální (kryptografický) podpis patří této osobě. Platforma by ideálně měla být schopná detaily transakce sama v čitelné formě generovat, bez nutnosti manuálně zadávat detaily do wordovského dokumentu.

autor: Jan Lánský