Přinese Blockchain zhodnocení investice tak, jako vznik internetu?

Blockchain, decentralizace a rizikový kapitál. Svatá trojice dneška. Píše se rok 2018 a většina z nás se s těmito termíny již setkala. Denně čteme o stoupajícím zájmu o kryptoměny a průmyslu točícího se okolo nich. Tento zajímavý fenomén je natolik lákavý, že přitahuje pozornost davů. Mnozí hovoří o revoluci. V médiích jsou citováni lidé, kteří tvrdí, že nastává nová éra bez prostředníků, překupníků, právníků, regulátorů či bankéřů.

Decentralizace bez centrálních autorit je podle názoru těchto lidí cestou ke svobodě. Blockchain je pak vnímán jako prostředek k jejímu naplnění, přičemž rizikový kapitál je palivem, které této sestavě poskytuje životodárnou energii. Otázkou pro nás obyčejné smrtelníky tedy je, zdali je to pravda a pokud ano, jak se máme v této revoluční době správně zachovat? Dá se to co nastane od něčeho odvodit a pakliže ano, můžeme se na tom spolupodílet?

Historici vědy se mnohdy zdráhají popisovat konkrétní období velkých změn revolucemi. Důvodem je vědomí, že se znalostí souvislostí lze pokrok spíše vnímat jako proces evoluční. Teoreticky je tedy možné sledovat, jak jedna změna navazuje na druhou. Tato logická rovnice pak vytváří kontinuální vlnu, jejímž působením vznikají nové příležitosti na vytvářených trzích. Pokud pochopíme tyto souvislosti včas, získáme hodnotné informace důležité pro náš růst.

Předpokládejme tedy, že historici vědy mají pravdu. Vraťme se v čase zpět do nedaleké historie a sestavme si mapu souvislostí tak, jak na sebe navazovaly a pokusme se díky nim pochopit události, které předcházely těm dnešním. Následně dejme do souvislostí skutečnosti, které nastaly a změny, které tím ve společnosti vyvolaly. Pokud projdeme celý proces poctivě, budeme z obchodního hlediska v závěru schopni posoudit pro nás to nejpodstatnější:

Kapitál investovaný v těchto obdobích počítal zisky nebo ztráty?

Diferenciální analyzátor 1931, ranný analogový počítač Vannevara Bushe

 

Pokud si přečteme, dle mého názoru, jednu z nejlepších knih na téma inovací, Inovátoři od Waltera Isaacsona, dostaneme se k souvislostnímu výčtu vývoje počítačů v čase. Samotný úvod této knihy je mimořádně přínosný. Autor zde uvádí několik podstatných milníků, které ve svém čase měly mnohem užší způsob chápání, než jaký posléze u nového odvětví byl.

Internet byl původně vytvořen k usnadnění spolupráce. Oproti tomu osobní počítače, zejména ty určené k domácímu použití, byly zamýšleny jako nástroj podporující individuální kreativitu. Počínaje ranými sedmdesátými léty se sítě a domácí počítače po více než desetiletí vyvíjely odděleně. Jejich vývoj se konečně spojil až závěrem osmdesátých let, společně s příchodem modemů, online služeb a webu.

Stejně jako byla průmyslová revoluce poháněna spojením parního stroje a důmyslných zařízení, vedlo spojení počítačů a distribuovaných sítí k evolučnímu posunu, který umožnil vytvářet, šířit a číst jakékoli informace, a to komukoli a odkudkoli. Internetové protokoly vznikly ze vzájemné spolupráce mezi kolegy. Utvořil se tím systém, který jako by měl podporu a rozvíjení spolupráce zakódované ve své genetické informaci.

 

BBS – Bulletin Board, původně založený na textu a později rozšířený o grafiku

 

Pokud porovnáme definici Internetových protokolů, kterou jistým způsobem definoval již v roce 1957 Joseph Carl Robnett Licklider, získáme velmi zajímavý výčet podobností s dnešním Blockchainem:

Schopnost vytvářet a přenášet informace u Internetových protokolů je plně distribuována do každého síťového uzlu, a jakýkoliv pokus nastolit kontrolu nebo hierarchii tak lze snadno obejít. Systém otevřených sítí napojených na individuálně ovládané počítače pomohl – stejně jako kdysi vynález knihtisku – vyrvat kontrolu nad distribucí informací z rukou vládních úřadů, písařů, škrabalů a dalších hlídačů systému.

V návaznosti na předchozí definici:

Blockchain je v informatice  speciální druh distribuované decentralizované databáze uchovávající neustále se rozšiřující počet záznamů, které jsou chráněny proti neoprávněnému zásahu jak z vnější strany, tak i ze strany samotných uzlů peer to peer sítě. Každý uzel v síti decentralizované kryptoměny obsahuje kompletní či částečnou kopii blockchainu. Tím je vyřešen problém centralizované databáze a její centralistické kontroly.

Mechanika Internetových protokolů a Blockchainu má tedy mnoho společného. Oba jsou založeny na decentralizaci. Oba fungují ve vztahu peer to peer. Oba se snaží kontrolu nad šířením informace/dat, přesunout do samotných uzlů a vyloučit tak zcela či částečně centrálně zacílenou kontrolu nad jejich obsahem/distribucí. Oba mají samoregulační politiku, jejímž cílem je dodržovat jasná pravidla v sítích mezi jednotlivými uzly. Oba jsou výsledkem evolučního vývoje.

 

Podobnost Internetových protokolů a Blockchainu

Abychom však při porovnání byli co nejvíce objektivní, je vhodné v této chvíli nahlédnout pod pokličku šéfkuchaři, kterého lze bezpečně zařadit mezi otce internetu. Již výše zmíněný J.C.R. Licklider se stal průkopníkem dvou nejdůležitějších myšlenek, na nichž byl vybudován internet – decentralizovaných sítí, které umožnily posílání informací odkudkoli a kamkoli, a uživatelských rozhraní, která umožnila interakci člověka se strojem v reálném čase.

Dlužno podotknout, že „Lick“ byl psycholog i technolog. Po získání doktorátu z psychoakustiky přešel z Washingtonovi univerzity na Harvard, kde se začal zajímat o vztah mezi psychologií a technologií (zajímalo ho jak mohou lidské mozky a stroje vzájemně komunikovat). Někteří jeho kolegové se domnívali, že by se měla informatika ubírat směrem, který nahrazuje lidské myšlení. Předpokládali, že výpočetní stroje nahradí inteligenci a sníží potřebu originálních myšlenek. Licklider však zastával opačný názor: „čím výkonnější počítače budeme mít, tím důležitější bude jejich propojení s nápaditým, kreativním a všeobecnějším lidským uvažováním“. Tento přístup později nazval „symbióza člověka s počítačem“. Jeho názor vycházel ze závěrů, které jasně potvrdily, že snaha o vytvoření umělé inteligence – strojů, které by dokázaly samy myslet – opakovaně přináší mnohem méně ovoce než snahy o navázání spolupráce, nebo dokonce symbiózy, mezi lidmi a přístroji.

Připomeňme si nyní v krátkosti důvody, proč se snažíme najít v historii evolučního vývoje počítačů stupeň, který je podobný tomu, jenž zažíváme dnes. Je to zejména proto, že pokud nalezneme jisté podobnosti, budeme schopni na základě těchto výsledků predikovat, jaké situace mohou nastat a jaký vývoj můžeme očekávat. Tím podstatným pro nás je také zjistit, zdali v takto podobném období investovaný kapitál počítal zisky nebo ztráty.

Pojďme proto od otce internetu J.C.R. Licklidera ještě o krůček zpět k člověku, který v roce 1931 sestrojil diferenciální analyzátor, raný analogový počítač. Vannevar Bush, profesor z MIT byl hvězdou hned v několika oblastech: byl děkanem technické fakulty MIT, zakladatelem společnosti Raytheon specializující se na elektroniku (časem z ní vyrostla gigantická elektronická firma a vojenský dodavatel) a jedním z předních organizátorů vojenského výzkumu za druhé světové války. Právě „Van“, byl pojítkem mezi třemi organizacemi, které stojí u zrodu Internetu: vojenského průmyslu, univerzit a soukromých organizací.  Celý proces je o to zajímavější, že se nejednalo o pouhé volné společenství, v němž každá skupina sleduje své zájmy. Právě naopak. Během druhé světové války byly tyto tři skupiny pevně propojeny do železného trojúhelníku: vojensko – průmyslovo – akademického komplexu.

 

Časopis Time V. Bushe na obálce z roku 1944 pasoval na generála fyziky

 

Největší zásluha a zároveň nejvýznamnější inovace Vannevara Bushe spočívala v plánu, dle kterého se místo budování rozsáhlých vládních laboratoří uzavíraly smlouvy s univerzitami a průmyslovými laboratořemi (inovace spočívala v propojení těchto organizací). Celý tento proces byl proveden s jediným cílem: podpořit významné inovace. V červenci 1945, vypracoval „Van“ na Rooseveltův příkaz zprávu s názvem: Nekonečný obzor vědy.

Úvod k této zprávě by se měl znovu a znovu číst, kdykoli politici vyhrožují snížením výdajů na výzkum nezbytný pro budoucí inovace: „Základní výzkum přináší nové vědomosti. Poskytuje vědecký kapitál. Vytváří fond, z něhož lze teprve čerpat praktická využití vědomostí. Nové výrobky a nové procesy se nerodí hotové. Vycházejí z nových principů a nových nápadů, a ty pro změnu vznikají pečlivým bádáním v těch nejryzejších vědeckých doménách. Národ, který při získávání nových základních vědeckých vědomostí závisí na jiných, bude opožděn v průmyslovém pokroku a jeho konkurenceschopnost na světovém trhu bude malá.“

Na základě této zprávy se kongres rozhodl zřídit Národní vědeckou nadaci (NSF).

Vznikl trojúhelník mezi vládou, průmyslem a akademickou sférou. Z ministerstva obrany a Národní vědecké nadace se brzy staly hlavní sponzoři většiny základního výzkumu v Americe, kteří na něj v období padesátých až osmdesátých let vynaložili stejný objem peněz jako celý soukromý sektor.

 

NSF

 

Pokud si tedy výše popsané shrneme, dostaneme poměrně jasný obrázek, který deklaruje jistou podobnost toho co zažíváme nyní s tím, co v nedávné historii prožil svět díky rozvoji počítačů, zejména pak Internetu. Stejně jako v minulé době se i dnes někteří lidé domnívají, že technologie fungující na Blockchainu, jsou připraveny nahradit lidskou inteligenci a rozhodovat tak bez spolupráce, chceme-li symbiózy s námi.

Stejně jako v nedávné historii dnes, se informace dostávají do polohy, kdy jsou šířeny otevřeně, decentralizovaně a to zejména z toho důvodu, aby byla ukončena centralistická a autoritářská úloha supervizorů do procesu zasahující.

Podobně jako v minulém století tento evoluční pokrok startuje rizikový kapitál. Podobná je také myšlenka, která jasně deklaruje, že propojením mnoha uzlů v síti napřímo, vznikají sítě sociální, které dokáží pružně reagovat a řešit jakoukoli problematiku mnohem rychleji, efektivněji, komplexněji a levněji.

 

Blockchain industry

 

Pokud si tedy shrneme vše, co jsme zjistili, vypadá to následovně:

  1. historici vnímají období velkých změn jako součást evolučního procesu
  2. Vývoj Internet protokolů je podobný tomu, co dnes zažívá Blockchain
  3. Snaha omezit symbiózu člověka s technologií přináší nevalné výsledky

Decentralizace, internet a rizikový kapitál v roce 1960 a Decentralizace, blockchain a rizikový kapitál v roce 2018

a 3 základní podobnostní znaky:

  1. velkou věc spustí někdo shora (zpravidla uznávaný vědec, Vannevar Bush (Nick Szabo, Hal Finney, Wei Dai – nejpravděpodobnější kandidáti na Satoshiho  + cypherpunk hnutí – akademici, hackeři, open source programátoři)
  2. začíná to decentralizací a přerůstá v monopol a centralizaci (internet provideři, Amazon, Facebook, atd.)
  3. nejprve rizikový kapitál, následně stát, který může financovat až 50% veškerých investic.

A jak to tedy bylo s investovaným kapitálem mezi lety 1960 až 1990?

Návratnost investic, které vedly ke vzniku internetových protokolů byla obrovská. Vedla ke vzniku internetu, ale i řady dalších ekonomických pilířů.

Závěrem:

Podle názoru některých mých kolegů (se kterými se ztotožňuji), se nyní nalézáme někde mezi bodem a) a b).

 

© Richard Watzke

© Walter Isaacson, The Innovators, 2014